lemon

kapsa plná kamenů, řekl ondra, když jsme v sakkaře svorně prolézali hromady kamení a nacházeli krásné křemeny a pazourky. pocketful of stones.

doma. unavená, mírně trpká nálada. jako vždy mám problém uvědomit si. noční let; vlastně se nás šest vracelo domů rádo. nadávky na egyptskou společnost se poslední dny množily exponenciální řadou. (příklad za všechny, když jsme asi čtvrt hodiny čekali, než řidič objednaného auta najde odvahu sjet výtahem dolů - teda nevíme, jestli hledal odvahu, ale rozhodně zůstal stát u výtahu nahoře a nenastoupil. ale není kam spěchat, že, přestože egypťané jezdí jako blázni, tenhle jel pomalu a upozorňoval nás na každou kravinu, protože jako na potvoru jsme opravdu spěchali.)

a cestou na letiště jsme taky stihli ještě píchnout. naštěstí to očividně nebyla neobvyklá situace. to víte, auta snad ještě z dob britské vlády.

ale nerada se vracím ke každodennosti. i když -

bylo nás tam hodně. lidi, co mohou posedět večer v hospodě. ale ne lidi, kteří spolu vydrží čtrnáct dní v kuse. občas to bylo jako mateřská školka. a občas jsem v duchu sahala po sekyře. ale o tom třeba jindy. ono se to ve mně všechno smíchá a já budu tahat jednotlivé frakce. jednotlivé dny a chvíle.

z jiného soudku: už zase hledáme spoje do německa. juchů.