Sunday, July 17

rasters of mock -

jak je možné, že se z celé republiky (a okolí) sjede dvacet tisíc heavy metalových freaks?
byla jsem asi jediná, kdo se na koncertu manowar nebavil. jediná, komu vadil hluk (psychika: den předtím jsem nadšeně poskakovala na nightwish naproti reproduktoru).
odosobnění. když se máte na co soustředit, je vám jedno, že kolem vás řve asi 120 decibelů. paranoia? mluví ti lidé o mně? je mé znechucení tak zřetelné? ale ne. proč by je to zajímalo. mě to taky nezajímá. já tu přeci vůbec nejsem.
aspoň jsem v tom svém rozpoložení složila haiku:
always the black tears
covering me with cold rain
my old hopelessness

2 comments:

e*v said...

haiku je s ročním obdobím. já ho tam mám, ale uznávám že je hodně skryté... nicméně...

e*v said...

no spíš hopelessness... poslouchej... venku prší, drobně, ale neustále. obloha je jednolitě, nudně šedá, země je posetá hnědou břečkou spadaných listů... nic na světě ti nevrátí víru v jaro