začínám litovat, že jsem doma, protože je ultravedro. a tak aspoň prohlížím uplynulé dny v hlavě...
posuďte sami:
první den začal tím, že zatímco my ženy jsme zdrženlivě srkaly houbu v hospodě, schovávajíce (-e? -íc? -íce?) se před vlezlou zimou, pánové nad mariášem vyžahli flašku rumu, takže když jsme se konečně nalodili, cesta byla poněkud klikatá. navíc jsem nedopatřením sundala klobouček největšímu ožralovi, když jsme ho v závratné rychlosti předjížděli, a ten mi pak ještě větším nedopatřením upadl do vody, když jsem se ho pokusila odhodit do další lodi. za tento nepřátelský akt jsme byli potupně převráceni, takže jsme schnuli ještě ráno. (kdy se konečně začnu chovat neprovokativně?
a v noci pak přišla mlha hustá, že by se dala krájet. zaplavila pole, řeku i stany a byla studená jako pohled islámského teroristy...
a tak to šlo dál. druhou noc pršelo, a tak jsme se choulili v pláštěnkách kolem ohně a kolovala kola s rumem. vůbec celých pět dní alkohol vysychal rychleji než kdy předtím... projeli jsme sokolovem a vary, krásné městečko loket -
a bylo nám vlastně dobře. to jen já se ztrácím sama v sobě. a neumím žít pro okamžik.
No comments:
Post a Comment