blíží se. má horkou krev a je roztěkaná jako vzduch v letní den. v jejích rukou plane světlo. stromy se jí klaní až k zemi. a ona jim jednu chvíli hladí koruny stromů jemným deštěm a příští bičuje ulice i střechy proudy vody. blesk za bleskem, hrom za hromem. směje se nocí, ona, zatracená, prokletá, odsouzená k věčné nestálosti a změně. ona, která přináší noci světlo a dni tmu...
tohle je na létu to nejkrásnější. živly v pohybu. extrémy.
groovy.
1 comment:
Mám z ní sice strach, zvlášť vysoko v horách, ale tak, jak jsi ji popsala, je krásná... *
Post a Comment