Monday, March 3

z práce nepráce

k obědu vietnamská polívka. oblíbená značka + jeden žampion + jedna cibule + plátkový sýr + trochu mlíka pro zjemně. akorát se na mě majitelé obchůdku, asi taky vietnamci, vždycky smějí. nebo na můj nákup.
poslední týden jsem posedlá svým vzhledem. jako bych si kompenzovala posledních deset let.
feels like life is catching us bylo to co mi znělo v hlavě, když jsme šli z minulýho voka a já si na to pak nemohla vzpomenout.
se tady nějak zabav, řekl šéf. a já trnu, bojím se, měla bych zajít vyřídit něco na katedru jazyků, ale odkládám to, protože když mě vyhodí, tak... mě vyhodí. nebo tak něco.
a na balkoně ve dvoře u naší práce chodí člověk v masce. asi se chystá vykrást banku. nebo nás.

1 comment:

Anonymous said...

mam to same s vetnamci, ty naproti naseho baraku se mi vzdy smejou, kdyz kupuji jeden cesnek nebo jedno rajce. "malo! malo!"

"malo ce tung" mam chut im obcas rict