ztratila jsem vlastní blbostí nejmilovanější náušnici z turecka. dneska běžím od knihovny na tramvaj a cestou mi spadne rukavice. vracím se a mumlám si, co všechno ještě ztratím.
ztratím tramvaj. zavře dveře a ujede. úterky jsou o něco horší než pondělky, protože pondělí jsou začátky. v úterý je normální ztrácet tramvaje.
na dejvický vystupuju do sněhový bouře. už bych to teplo ocenila, ale na druhou stranu - to světlo, když jdu z práce, je skoro nepatřičný.
kolečka tašky na dláždění zní jako tekoucí voda. odhodila bych tíhu, kabát, rukavice, zátěže, pro jednu jarně letní bouřku a déšť v ulicích.
možná bych měla být přízemnější. přemýšlet o věcech jako je:
but your thoughts will soon be wandering the way they always do, when youre riding sixteen hours and theres nothing much to do, and you dont feel much like riding, you just wish the trip was through...
nechci být s nikým. nechci být nikým.
přemýšlení se nevyplácí. vždycky bych chtěla rozebrat sebe a realitu na kousíčky a pak ji zase sestavit aby bylo všechno jako dřív - ale ono to pak už nikdy nedává smysl. je to rozbitý. rozebraný.
zase divná sladká pachuť v ústech. studená noc za oknem. tančila jsem dneska a bylo mi líp. jdu se ponořit do peřin.
No comments:
Post a Comment