Tuesday, July 11

na jedno...

je ráno. mám pocit, že jsem něco přežila. v telefonu nacházím zprávu můžu ti říct, že takhle jsem se za bílýho dne neopil od mých osmnácti. bylo to super. to bylo, ale oběma nám bylo sakra špatně. někdy před jedenáctou večer jsem vypadla z vlaku s větou už nikdy nebudu pít. to bylo taky to poslední, co jsem řekla, když jsem se snažila nadále mobilizovat hlasivky, pronesla jsem akorát chlebíček (směrem ke dvěma loupákům) - zwíře, který mě čekal, mě takřka odnesl domů a v noci mě velmi litoval, za což mu děkuju.
ono to vlastně všechno bylo tím vedrem. sešli jsme se na hlaváku v pravé poledne a přes staré brno se vydáváme na mendlák, kde děláme první osvěžovací zastávku. dvě piva likvidujeme jedna radost a míříme do kamenné kolonie fotit. potkáváme kočku. je strašné vedro. bouřka nás míjí. vracíme se do pivnice, já na kofolu, kašpík na další pivo. padne rozhodnutí přesunout se do oblíbeného podniku, což je tristní a smrtonosné.
druhý půllitr vína nás zničí. (cituju icq: ja bych napsal "nechtěla jsem, ale ten maniak objednával jedno víno za druhým".) pravdy (krystalizující z vína), které vyslovuju (a kterým nedokážu naslouchat už ani já), jsou pravdivé, vedro je vedrové, víno je vinné - vším. na grohové zvoníme na h., což mi přijde jako úžasný (debilní) nápad - potvrzeno, neboť nás čeká další vinárna a dvě deci veltína dodělávají, co litr ryzlinku začal.
drbeme expedičníky a já něco strašně plácám - naštěstí nevím co, ale určitě něco, co bych za střízliva nikdy neřekla.
aspoň máme few mildly interesting stories. například cestu na hlavák. i když to platí spíš pro kolemjdoucí, protože my si ji nepamatujeme (po úporném přemýšlení jsem si vzpomněla alespoň kudy jsme to šli). ve foťáku mám fotky, o kterých nevím, jak se tam vzaly. vím, že jsem se pokoušela volat kamarádovi do polska a že jsem prý telefonovala se zwířetem (když jsem se na to kašpíka ptala, odpověděl to vím, ale jen proto, že tě mám vyfocenou. absolutně si nepamatuju cestu úvoz-svoboďák. nikdy jsem se s žádnou holkou tak nezlískal :). taky nevím, jak jsem byla schopná vyplnit kmb a ukázat ji průvodčí(mu?). cesta utekla ani nevím jak, a že by mi bylo dobře, se říct nedá.
přijela jsem fotit. nechci vědět, jak by to dopadlo, kdybych přijela chlastat. jak se tomu člověk zpětně směje, co? píšu zprávu, když čekáme v barettě na pizzu. ha ha ha. ahoj brno.
PS e*v: vymysli mi nadpis a můžu postnout. chtělo by to nějakou hlášku, ale já si žádnou nepamatuju
kašpík: "by jsme se mohli cestou stavit v pivovaru na jedno"
e*v: to jsme řekli? .)
kašpík: já to řekl cestou tam i cestou zpátky

2 comments:

Anonymous said...

Pomalu z Tebe začínám mít komplex. Takhle krásně bych to nikdy literárně nezpracoval. Hláška "Přijela jsem fotit. Nechci vědět, jak by to dopadlo, kdybych přijela chlastat" je nezapomenutelná. A celej článek taky :-)

e*v said...

koukám že budu muset víc chlastat, abych měla více veselých článků :)