nejsme tu proto, abychom spali. noc zatažená první, před kopulí pijeme portské a medovinu, v kopuli posloucháme hudbu a pijeme víno. kuriózní zranění: ráno mě bolí paty z věčného pobíhání po dlaždicích. noc zatažená druhá, jana slaví promoci, tequila party v zadní místnosti penthauzu, pálí mě patro z obrovských dávek citronu a soli a tak piju čistou. (ráno chodím po pozemku s prohlášením, že jsem janin osobní zombík a straším.) noc zatažená třetí, plná zvratů, slz, vína, objetí a floydů. (sedíme s janou u ohniště a řešíme jeden ze tří v našich kruzích diskutovaných vztahů, což prokládám svými pocity ohledně expy, prý ji mluvím z duše a to mě hřeje...)
a včera, esenciální expediční den. ráno nechutné kafe, pokusy o spánek končí pašováním nekonečné řady ešusů s vodou na střechu, kde se poléváme, odpoledne děláme obrovské bubliny, kouříme vodnici na parkovišti, slunce pálí, je jasno, večer se pozoruje, ležíme na střeše ve spacácích a kolem půl třetí otvíráme vínko, dokončujeme odhady proměnky a jdeme se do penthauzu dívat na pulse, což končí kolektivním pádem do komatu.
čas plyne divně. žijeme, abychom žili, s vědomím brzkého návratu prožíváme každou vteřinu a slunce nám koluje v žilách, krakonoš je studený a omamný a to nás ještě čeká pouť
a už se to
chýlí
a pak nebude vůbec nic.
No comments:
Post a Comment