před školou trhám větvičku hlohu. toho hlohu, co mu říkám jasmín.
den blbec. vyberu si na místě, říkám si, když si jedu pro lístky na florenc. to by muselo být kde. najít bankomat mi dá takovou práci, že začnu pochybovat o tom, jestli mám vůbec někam jezdit. ale v autobuse 23:15 brno - praha je poslední volné místo. risknu to. i když mi všechen dravý roum radí se na to vykašlat. ale ten já přeci neposlouchám nikdy.
měla bych se učit, bojím se koušek. a výsledků voleb. a je mi zima. kde je léto, když ho člověk potřebuje? bloumám po škole s lahví laciné limonády. hledám svoje dávné stíhy vepsané do dlaždiček - jako když jsem v prosinci před rokem a půl jela z brna do prahy jen kvůli písemce a pak hned zpátky kvůli koncertu ve staré pekárně...
a po strašně dlouhé době, která se táhne až k počátkům blogu, mám pocit, že píšu pro sebe. že už nejsem chycená v pavučině viny a lásky a bolesti.
co teď?
2 comments:
I really like your poems. They remind me of me, how I felt when I was in Czech republic...They have got the power to express the mood of the situation...
thanks, unknown anynomous who understands czech :)
Post a Comment