cviko první, astrofyzika. jak je mým zvykem, přicházím samozřejmě pozdě. mladý cvičící nenašel dostatečnou odezvu na své brali jste tohle na přednášce? (ono taky hledat odezvu u tří lidí, to chce odvahu) a tak se obrací na mě. chudák. eee, pronáším duchaplně a jeho výraz jasně naznačuje, že podobnou odpověď už slyšel. ajo, ona je dneska přednáška, zatvářím se vítězně. aspoň že se směje.
cviko druhé. o tom, co si myslím o užitečnosti předmětu ekonomika, jsem už psala. dvakrát jsem tam nebyla (a dvakrát mi ochotný spolužák udělal čárku do prezence:). dnes se řešil test, který se bude psát příště, a cvičící si nevím proč jako oběť vybral mě.
tak tady kolegyně se podívá do testu a řekne, jestli je těžký nebo lehký.
(ehm, já a mluvit před více než pěti lidmi, to tak.) tak napůl, volím šalamounskou odpověd, ale trápení pokračuje. tak nám přečtěte jednu otázku, abyste viděli, co vás čeká. (otázku. tedy zřejmě i s odpověďmi abcd.) kolektivní řešení je za á - vždycky lepší. to je k tomu testu?, ptám se s nevinným výrazem. sklízím smích. (to se mi nestává - nebo ne někde, kde je tolik neznámých lidí.)
a úplnou náhodou jsem si vzpomněla, že by mohly být otevřené zápisy. zapsala jsem se, bez ponětí, jestli projdu - jestli chci studovat dál - no -
asi chci. zatím.
No comments:
Post a Comment