... das macht schwein
nick cave. jeho prý nejdepresivnější album; je šedivo. jezdím autobusem sem a tam. něco je ve vzduchu.
možná víno.
po škole jdeme totiž na víno. já a spolužák, říkejme mu třeba pp, protože to jsou jeho iniciály. v hospodě hned u budovy je plno, hraje se hokej. opravdu tam píše čtvrtá třetina? sedneme si ven, podle řevu poznáme, jak to dopadlo.
prší. trochu. a hodně. a víno -
stoupá do hlavy.
leje. slunečníky začínají propouštět vodu a já propadám nezřízenému nadšení z tolika padající vody. zároveň se snažím myslet na své povinnosti. potřebuju odnést tenhle disk kamarádovi na hvězdárnu, říkám. chytáme autobus a leje. na strahově zjišťuju, že mám ještě fůru času. a hlad.
takže vyhrává menza. kdyby mi někdo laskavě připomenul, o čem jsme mluvili, byla bych mu vděčná.
anebo raději ne.
zase běžím. deštěm a vodou. bosá. protože chci. to že mám v sobě půl litru vína, nehraje roli.
nebo jo?
s ostatními se potkávám(e) v lanovce. nutno říct, že jsem velmi veselá, všechny ráda vidím. a moc mluvím. a v lanovce opravdu není kam zapojit napájení přenosného disku.
hospody. ondrovi zase jednou proti jeho vůli vytvářím řezané pivo. a pichlavé. hemží se párátky. a moje extroverze pokračuje. ach jo. a pořád prší.
a mně je -
tak neskutečně dobře.
jenže mně se všechno rychle omrzí. a takhle veselá neumím být dlouho. u chlupatého ducha se tvářím nepřítomně a na otázku, co to dělám, odpovídám mazaně: balím kuchaře. (ve skutečnosti slintám na ty připravované pizzy hned za pleksisklem, vypadají tak lákavě.)
oranžové a hranaté hrníčky na kafe jsou krásné. malý a velký. nedělej ostudu, tváří se všichni zle, když je chci nenápadně schovat do tašky (to by mě zajímalo, co všechno se v tomhle stavu dá dělat nenápadně), přestože to byl alf, kdo ještě před půl hodinou vykřikoval pojďme udělat nějakou ostudu.
mohla jsem být konečně šťastná, kňučím uraženě, protože ty hrníčky byly opravdu úžasné.
ale je mi dobře. že ondra vypadá tak šťastně a esme taky a že je ta růžová tequilla fakt dobrá a že mám 'normální' spolužáky, kteří se dokáží bavit s mými 'normálními' kamarády.
ty jsi pořád středem pozornosti, že jo, říká mi někdo. ani nevím kdo.
hm. někdy. copak za to můžu?
kdo ještě neviděl moje skvělé tričko? slyším se ten večer už asi potřetí a tak raději exuju, totiž pivo a jdu domů.
a prší. a běžím.
No comments:
Post a Comment