Thursday, December 4

tak jde čas, hahaha

1. dneska v noci se mi podruhý zdálo o tom, co bude zítra. zatímco poprvý šlo všechno podle plánu a dokonce jsem se vlastním snem inspirovala, dneska se po... úplně všechno.
to jsem na to zvědavá. když to ve snu vypadalo už ok, nasedli jsme do špatného autobusu. který nás odvezl někam, kde je v realitě město, ale ve snu tam byly louky a kopce. léto. a řeka. poslední část snu se odchýlila do hospody, kde se na mě pořád koukal celkem pěknej chlap, a já to komentovala moc nahlas a pak se bála, že to slyšel. no, když to zítra půjde, tak napíšu, o co šlo.
2. napadlo mě, že jako malá jsem měla pořád nějaký katastrofický vize – teda takový malý, osobní. bála jsem se, když jsem šla na výletě na záchod, že mi ujedou, bála jsem se, že nenajdu správnej vlak, bála jsem se na nádraží chodit na záchod, protože jsem četla článek o tom, jak tam zabili nějakou malou holku. diagnóza jedna: latentní fascinace násilím způsobená čtením černé kroniky, kterou jsem hltala, diagnóza dvě: přehnaná úzkostlivost rodičů. vzhledem k tomu, jak jsem vyděšená v letadle a když nastupuju do busu chystajícího se vyrazit po d1, taky mi není nejlíp, zajímalo by mě, jestli tohle jednou budu přenášet na svoje děti, nebo jestli se tomu dá nějak zabránit. mno, teorie.
3. jsem slepá jako krtek – moje rozpadavé brýle bez nožičky a poslední pár čoček, kde je jedna poškrábaná natolik, že fakt nejde dát do oka, jsou výborná kombinace. (moment, jdu si do wordu pro tu správnou pomlčku, pomoc, stává se ze mě typomaniak). takže jdu zítra k doktorce a po novém roce hledám dobrovolníky na výběr brýlí – bsk?
4. pomáhala jsem kamarádovi vybírat barvy do bytu. jako všechno, i tohle v mojí hlavě zní úžasně a nafoukle a jsou to jen barvy. ale bavilo mě to hrozně moc a taky si myslím že mi to šlo, takže kdybyste někdo potřeboval... jedna z úvah který se mi honěj hlavou je právě ta, proč mě barvy tak baví, proč musím mít všechno barevný (a sladěný). sterilní bílé nádobí doma incl.? potřeba změny, VARIETY, xoxo.
4a. koupila jsem si punčocháče ve kterých vypadám jako bych spadla do barvy (a ne jedný, komentoval to :m:). foto bude.
5. dneska jedu leoně fotit děti. vůbec dělám věci, který se školou, ehm, nesouvisej. (zato se mi o ní zdá! kolikrát jsem dneska v noci jela paternosterem, kterej byl sakra rychlej, a sháněla jsem nějakej pitomej kabel. funny indeed. asi dvakrát jsem se vzbudila s tím, jak teda budeme nahrávat ten sakrazvuk, ehm, už prozrazuju moc :) konec konců, písemky jsou až příští týden.
bože.
6. musím začít kupovat dárky a ne utrácet peníze, které nemám, za hadry, které nenosím. grrr.
7. mohlo by sněžit.

3 comments:

paulie z maleho mesta said...

– = –
To abys nemusela příště chodit do Wordu. :-)

Anonymous said...

děkuji za tento post! jsem ráda, že nejen já mám znepokojující sny (já se pořád vdávám, oblíbená kombinace rudo-bílá), že nejen já mám katastrofické vize (těch breberek na záchodových prkýncích ... jak já bych chtěla umět čůrat jako chlap!!!), že nejen já dělám plno věcí kolem školy, jen tu školu ne a že nejen já utrácím, co nemám za vánoce PRO SEBE! :)
Děkuji děkuji, je to osvobozující pocit ;)

e*v said...

paulie: děkuju, doufám že to blogger schroustá.

lucije: to jsem ráda, že nejsem sama :) tak hurá na nákupy a silnou vůli :)