bývalo tu i veseleji. za oknem je šedivo, prosincovo, smutno. za oknem prší a věci, který jsem už dlouho tušila, jsou najednou pravda. piju zelenej čaj a jím plátkovej sýr. v příštím roce tuším ledasco.
říkám, že mě ubíjí tma a zima, ale ve skutečnosti se ubíjím sama. nebo mě ubíjí něco ve mně. možná bych taky měla na rok někam odjet.
9 comments:
myslim, ze odjeti na rok nekam, znamena zacit znova. pro me je rok moc dlouha doba na to, aby to byla jen epizoda, ktera osvezi. dostavily by se ke mne vsechny ty faze zivota - ztraceni, hledani, pochopeni, nadseni, sneni ... - a nakonec bych byla tam, kde jsem ted, o rok ci vic starsi.
terko, ale to je jak s novým vztahem. nakonec skončíš tam kde jsi byla... já pořád doufám v nějaký obrození. sebe sama. takový sebe, jaká jsem byla. no nic. třeba bude příští rok příznivější, teď je to nějaký... sebezlý.
k cemu obrozeni, kdy clovek skonci tam kde byl. asi je potreba obrozeni plynouci z nejakeho vyvoje, a to muze trvat dlouho, to nevyresi zmena. ja nevim. ja mam taky porad pocit, ze na neco cekam, a nemam zadani na co.
ja bych se toho ale nebala. to zvladnem. mam jen pocit, ze se musime naucit zit sami se sebou, smirit se s tim, ze jsme dospeli a neni tolik casu na cteni a sneni a bezstarostnost. a urcite to jde nejak se cti :)
nekdy si nejsem uplne jista, ze mluvim o tom stejnem, co ty :) rikam to co me napada, ale treba to neni stejne, jako to, kam tys mirila...
já myslím, že obě mluvíme o něčem podobném. problém je, že mě děsí obě možnosti - že tohle řeší každý a naše mozky nám neposkytují žádnou výhodu se s tím srovnat a nebo že jsme výjimky - společensky nevyrovnané osobnosti, co budou mít vždycky s něčím problém.
já mám pocit, že je to spíš to první. spousta lidí si na tohle pořídí děti. a ne že by ty problémy zmizely, ale něco je přebije. a to já nechci. nemyslím si, že by to někam vedlo, nemyslím si, že by to znamenalo, že mi ve čtyřiceti nerupne a neodejdu na druhou půlku země. prostě mám pocit, že to co řešíme, musíme vyřešit, než půjdeme někam dál...
Já mám nápad. Pojďte založit Stranu mladých za životní nejistoty. Trochu jsem nad tím přemýšlel a sestavil jsem následující body programu:
1. Budeme klást otázky, k nimž nebudeme znát odpovědi.
2. Budeme dávat odpovědi, k nimž nebudeme znát otázky.
3. Budeme hledat smysl věcí, které smysl nemají.
4. Budeme zpochybňovat smysl věcí, které smysl mají.
5. Jedinou uznávanou jistotou a společenskou hodnotou bude kafe a čokoláda.
Přijímám přihlášky i doplňující návrhy k programu.
paulie, já myslela že píšeš diplomku :) ale jsem pro, ale vyžaduju pravidelné schůze v brně, tak jednou za čtvrt roku, se zhodnocením veškerého nesmyslu světa. a zapomněl jsi na víno!
a dymka? co dymka?
nekdy mi prijde ze i na to jsme uz stari...
ja taky, ja taky!
a co whiskey?
budou funkce? nejiste funkce samozrejme...
terka: Jak může být jistotou něco, co si můžu dovolit cca dvakrát do roka? :)
Imho, whisky není jistota, ale může být společně s dýmkou a vínem posvátný předmět, něco jako zlato, kadidlo a myrha.
Post a Comment