čtu dějiny lásky.
1. když jdu domů, padá něco mezi sněhem a deštěm
2. pára
3. možná jsme si na všechno čím jsme byli jen hráli
4. určitě, minulost má být spojitá a ta naše není, je v ní skok. z jedničky na nulu
5. před domem jdu náhle v protisměru větru a ta sněhová voda se mi žene přímo do tváře
6. tuhle zimu mi ještě nebylo tolik zima jako dnes
7. piju rychle a střízlivím rychle, aspoň si to myslím (ale cestou domů když běžím a pára a sněhodéšť tak cítím růžové v hlavě)
a spěchám domů s tím že ztratím myšlenky bojím se že je ztratím
pojebaná guĺa říkám bsk pri večerním kulečníku. obdĺžnik řekne pár dnů na to můj šéf. ahoj, slovensko. ahoj polsko. kocham cię, už jsem to chvíli neřekla, ale dneska nemáš net.
nighttime birds. chce se mi spát.
2 comments:
tak o milování tu jde a to je dobře, ačkoliv nezprostředkované tak krásné...v běhu sněhem, deštěm, dálkou, čímkoliv...juchů
to snad vždycky, jinak by ten život za moc nestál, ne?
Post a Comment