nejprve poznámka pro všechny vařiče alias cookery. kari v mlýnku je výborné a nechutná zdaleka tak uměle jako práškové.
ale. zase vařím sama sobě. se silou, která nevyplývá ze svalů jako spíš ze zběsilosti, vytahuju korek z růžového vína a koštuju, jak bude ladit se salátem.
zase piju sama. sama sobě. když začínám krájet maso, přemýšlím o dalších aplikovatelných funkcích nože a abych neslyšela hlasy v hlavě, pouštím si glena, což má za následek dvě věty v hlavě.
we've made the choice and we knew we would pay
you move too fast for me i can't keep up
proč hledám ten korek, stejně ho nebudu potřebovat.
píšu svůj projekt, přestože bych přísahala že to nejde. asi ne, ale kdo říká, že vnímám? bsk místo nemám přijet řekne že mi nepomůže. a když zareaguju na tu nejhorší větu na světě, na to zvládneš, podrážděně, zmizí z icq i :m:. škoda slov. ještě že mám ten blog.
nějak se mi pomalu načítá blogger. asi se američani probudili vedle toho pravého/té pravé a postují, jak mají krásný valentýn. bléééé.
No comments:
Post a Comment