v nedělně noční tramvaji otevírám okno. obrazy. první: na petříně opravují hladovou zeď a tak je obrostlá lešením. doprovází mě a když lezu z lešení, podá mi ruku. támhleto je svatá ludmila, ukáže k míráku. za rok a půl umře na rakovinu.
druhý: s copy a v červené větrovce sedím na schodech kostela. první rande s o.
třetí: je zima a s akrab nacházíme ve sněhu dvanáct stovek. oranžová světla tančí a my ve tmavých výlohách vybíráme barevné ponožky.
s akrab se včera opíjíme vínem, což se nám neplánovaně podaří tak, že ani nejedu domů. po hře kdo najde nejúchylnější erotickou povídku usínáme u bridget a poslední, co slyším, je honk honk.
cítíte to? dneska celý den voní jaro, i za zataženými žaluziemi v práci, slyším šumět déšť a kanceláří se plíží vůně a já jdu domů mezi kapkami.
popíjíme polskou pálenku, aby se nám lépe pracovalo a na pavláku mi déšť smývá bezděčné smutky. na závěr dne mi kuřecí stripsy, o které jsem se dělila se zw, vytvářejí v žaludku pocit, jako bych sežrala reaktor. no, budiž. aspoň mi nebude zima.
7 comments:
... a na jáMORSKÉ periférii už kvetou sněženky.
pf, to je toho! na miraku rostly v prosinci sedmikrasky..
melony: nám kvetou takovýty malý žlutý jedovatý, erantisy. sněženky jsem ještě nehledala, ale možný to taky je.
bsk: jo, ale ty kvetly ještě, kdežtou sněženky kvetou už.
"pocit, jako bych sežrala reaktor" navrhuju nominovat na přirovnání roku 2007.
děkuju, děkuju, tajně jsem v to doufala :)
A která byla nejúchylnější? :)
na mou duši si to nepamatuju :) ale vím, že nás dostávala přehlídka eufemistických pojmenování pro to či ono.
Post a Comment