den a noc. odcházím z práce a přemýšlím, jestli budou následující dva týdny tak zajímavé, že si na ni ani nevzpomenu. kdo ví. autobusem se přepravujeme do brna. třeba stihnu dočíst johnatana foera, příšerně nahlas a k nevíře blízko, už mi chybí jen kousek. ale chci to? je to divná a v podstatě smutná knížka.
v brně vypiju čtyři piva a tři panáky. spoustu lidí vidím ráda a přes počáteční chladný začátek odjíždím s pocitem, že věci a vztahy mohou existovat. mezi věci patří třeba pečená kachna. mezi vztahy patří pohledy. diskuze. ťukání.
v maďarském vlaku ve 2:25 z brna usneme každý na jednom sedadle. tedy já spíš nespím a tak mám hlavu plnou zajímavých myšlenek, které bohužel ztratím trhaným spánkem. snad je nenajde nějaký maďar. na nočním brněnském nádraží se mi s hebkostí kočičích tlapek skrývajících drápky vybaví cesty přes nádraží. domů a mlhou a za bsk a z party a sněhem a nocí. zabolí to stokrát víc než když pak s ránem vjíždíme do prahy a než se ujistím, že tuhle trasu skutečně neznám, zastavíme ve vršovicích. něco se změnilo, s tupým smutkem nenacházím skoro nic povědomého. milionkrát jsme přes něj šli a jednou jsem z něj jela, a to jsem zcela jasně věděla že je to poprvé i naposledy.
jdeme balit. panikařím. a kdo byl hodný, možná dostane pohled.
No comments:
Post a Comment