ptáci vzlítnou v obrovským hejnu nad střechu, obkrouží park a zase se posadí. škatulata.
kaleidoskop snů. pracuju v ložnici rodičů, vedle u otcova počítače sedí zwíře a na gauči jeho nová žena. sněží; otevřu okno, udělám kouli a jdu jí po něm hodit. v jiném snu čtu na blogu miollnir o jakési polské herečce vystupující ve filmu sedm.
hříchy? vina? strach?
přijdu si stará tisíce věků. akrab spí u mě, dlouho do noci řešíme svoje a cizí vztahy, bezvýsledně. co chceme? zase mám problém se dohonit, jako bych existovala někde v minulosti, ztrácím radost z detailů. ale není to moje chyba; to jen to hezký mizí ze světa. nebo se jen špatně dívám?
nebo mi to stačí takhle. to hezký.
jako bych v duchu pořád skládala sliby. snad že vím jak to může skončit. dívám se kolem sebe a nemůžu nikomu radit. s čím se spokojí oni, a s čím já? nezradím tě. nebudu ti nic vyčítat. nebudu zlá. budu tě milovat. připadám si hrozně racionální. chci dělat všechno naopak a brát věci pro sebe, ne proti sobě.
dávám akrab přečíst červivce - smillin ztracený příspěvek, kterej mě nějak nenechal dneska spát. červenec, červivec, prosinec. kde jsme my? zase venku vražděj ryby a snad bych mohla věštit z toho pohybu ptáků. kruhy.
kašlu na systém, říkám akrab, systém nefunguje. ani dva lidi se většinou nedomluvěj. jsem skeptická vůči světu. kde jinde mám hledat jistoty než v sobě a v nás?
nějak si přijdu mimo svět. buď jsou nechápaví ostatní nebo jsem to já komu uniká něco zásadního. ale pořád mi přijde že jsem na tom líp. jestli je nějaký poznání typu je mi jedno jakej je to vztah, hlavně že nejsem sama, nechci ho znát.
ve čtvrtek bude slunovrat. a v úterý se slunce vrátí i do úpice. jsem skeptická. ale ne vůči nám...
ve čtvrtek bude slunovrat. a v úterý se slunce vrátí i do úpice. jsem skeptická. ale ne vůči nám...
4 comments:
jo, červivec znamená červenec, ten letošní jako jablko plné červů (práce). zmizel ze zcela prozaických důvodů (potřebovala jsem ho ukázat jinde a zároveň chtěla zůstat blog-incognito). a i když se to možná nezdá, opravdu má dobrý konec, dobrý ve smyslu lásky. a abych ten kruh uzavřela, napsala jsem ho v kavárně v jednom tehdy typicky horkém podvečeru, než jsem vyrazila na sraz se zwířetem.
nějak z toho ten dobrej konec nedokážu vyčíst. vidím akorát rezignaci a dva lidi, co jsou ztracený v myšlenkách, který si (už) nedokážou sdělit. ale třeba jsem na pochopení ještě moc mladá.
rezignaci jsem tam nenapsala. spíš ztrácení a nalézání se, celková náročnost podniku milostnejch vztahů. ovšem (tuším že) poslední věta říká, že láska se i přes všechno to dílčí míjení může zachovat. pokud zůstane zájem, poskytne to vlastně prostor novému a novému vzájemnému poznávání,jako by to bylo poprvé.
je to jen emoční hříčka, e*v. žádná autobiografie.
já v tom nic autobigrafickýho nehledala. ne že by mě to nenapadlo, ale nezabývala jsem se tím. nové poznávání jsem tam vytušila už před chvílí, ale to nic nemění na prvním dojmu, kterej byl čistě smutnej. ať už je pravda a (auto)interpretace jakákoliv. a ať už tě inspirovalo cokoliv, líbí se mi to a je to hodně do-hlavy a pocitový.
Post a Comment