Wednesday, February 9

taková nevěřící

v hvězdách čteš stopy dávných ran
do uší řve ti oceán
a nohy se boří do nicoty
do chaluh
vidíš jen pruh světla na obzoru
slunce?
jazyk požáru
slova zmaru

nevěřím, šeptáš do pískoví
nikdo neodpoví
tvému hněvu
a napětí
a kanci ryjí hroby
mrtvá staletí
neboj se
smrt přijde hned
vzápětí

nevěřím, křičíš do příboje
nevěřím, že svět zajde
v bolesti
ve smíchu krkavců
v přízraku dávných dní
jsi poslední?
nevěříš?
tady, na konci světa,
ani ve vlastní
neštěstí

nevěřím, voláš po paměti
do korun suchých stromů
chtěl bys domů
ale tvoje příčetnost
se už vytratila
co chtít víc
lehnout si do písku
padá noc
padá nic
bílé zcela

No comments: