don't give up

život je jako střecha. všechno krásné, všechno, co bylo i veškeré vzpomínky, steče do okapu a ulici zaplaví už jenom břečka. a zatímco kdesi pod sněhem se skrývá vůně jara a probudí se až s táním, my musíme jako lidé denně obětovávat staré věci pro nové a ty, co se léta snažíme schovávat v prachem pokrytých skříních, na nás vyskakují s elegancí kostlivcům vlastní ve chvílích, kdy to nejméně čekáme a chceme. proč?
život je pachuť krve v ústech. přečtu vám kousek z šiktancova tance smrti.

samci řvou.

ach, stokrát bít se
a pak po stoprvé
padnout pro družku - je všední.

souboj trvá
jen do první krve.

ale láska -

láska do poslední.

tak vidíte. život je jako slina. zrodí se v teple, letí vzduchem a pak dopadne s cinknutím na zem, protože stačila zmrznout ve vzduchu. a jediný paprsek slunce vysuší byť i vzpomínky na ni.