vtrhla mi zima do hlavy. místo balení jsem bezcílná, věci mě míjí. přitom jich je tu tolik a po návratu si budu hrát na nejvyšší soud, vyhazovat, třídit, zabíjet.
vzpomínky.
cha. včera jsme se vraceli od akrab přes vršovice, nakoukli jsme do bytu, vydali jsme se přes nádraží. nebolelo to, nic nebolelo, nic nebolí. citově vyprahlá - vyšší level. prolejzáme mezi vagonama, nikdy dřív jsem neměla odvahu. zase měsíc, strašidelnej za mrakama, noční nádraží, nic necítím, už nikdy nebudu. jsem konečně lepší, nic necítím, seru na minulost, vlastně seru na všechno.
a přijde zima, zas už to vím.
No comments:
Post a Comment