to fér
levou nohou z postele a v autobuse místo abych dělala přípravu na měření rozmotávám pár kruhů, co se mi v hlavě zamotaly. jdu správně, i když s řešením to asi bude horší.
autobus přibrzdí, před sebou, za sebou, kolem sebe všude volno.
pouští veverku.
a když mnou projede náhlá sympatie k řidiči, který předtím odmítal otevírat přední dveře, když mi je dobře s pocitem, že svět třeba ještě není tak hroznej, když tohle všechno fragmentovitě ve zlomkách vteřiny uplyne
veverku srazí vedlejedoucí auto
ještě že vystupuju. schovávám se za amplitudovou modulaci a nepokrytě mi tečou slzy. asi jsem vážně divná.
malý krvavý tělíčko.
asi jsem -
svět je zlej.
a není to fér.
4 comments:
Nejsi. Dviní jsou všichni kolem, co jim to už ani nedochází...
dík, to se mi ulevilo :)
no to asi opravdu neni divny... a nahly zachvat soucitu s ridicem... myslim, ze to je spravna cesta...
cesta určená smrtí? já ti nevím.
Post a Comment