comparations

setkání první: kočičí domov. filip a malá mi leží na klíně. zrzavá koťátka se perou ve výběhu. kočička s postiženou koordinací upadne na každém druhém kroku. nemůžu se rozhodnout, co cítit. soucit nebo znouzecnost, láska nebo osamělost. všudypřítomný strach ze smrti, umocněný úterním zážitkem. ale malá přede a její jméno mi tolik připomíná jedno z mých. příští středu bychom si pro ni měli jet.

setkání druhé: dámská jízda. cestou tam mám v uších perfect sense (v duchu sazka aréna, plující kosmonaut a extatický dav), v očích slunce, nikdy neodolám zírat do tý jasný koule nad obzorem, i když vím, že bych neměla, koneckonců staring straight into the shining sun.

v bytě plném nesourodosti a minulosti (to bych nemohla, potřebuju svoje prostory, věci, drobnosti, uchopovat). sangrie, pizza, cesta nocí. zasekáváme se. jedna z nás řeší problém budoucnosti, na který naše zkušenosti nestačí. a tak se opíjíme a mluvíme jedna přes druhou, milujeme marcipán, nemáme rády lékořici, alan rickman je sexy. samé důležitosti.

setkání třetí: v pátek odjezd směr úpice. v hlavě mi rezonují minulé návštěvy, každá chutná jinak - ostře zelená tráva + červené sklo + polské rádio + instantní kafe + chlad a přece teplo, teplo a přece chlad, studený vzduch, ale slunce ještě hřeje + horizonty, výhledy, kroky do neznáma + kulečník + objevování + víno, shledávání, loučení - a zimní + sníh a led na bazénku + šála s hranolem + medvědi + kroky tmou a zimou a studený penthauz, vytoužené soukromí, zima, všechno je tak hrozně komplexní a já se těším na všechno příště.

hodíme všechno za hlavu a zkrakonošujeme se do střízliva a rána.