cesta městem je plná slunce. vrhá stíny do vyhřátého dne a z obyčejné procházky se stává kouzelný výlet. obloha je strašlivě neuvěřitelně modrá. je letně. a já jdu nezvykle pomalu celým tím létem, městem pod bolavě modrou oblohou. sundavám boty a plížím se bosá petřínem. kočičí hlavy mi chladí chodidla. procházím hladovou zdí jako do venkovního chrámu, chrámu s klenbou z voňavých lip, kde je každé slovo svatokrádež. je tak krásně, až to bolí. slunce mi pálí do hlavy cizí myšlenky. říká, že dokážu vše, když budu chtít, ale já už dávno nevěřím lžím. ani sama sobě. mám problém s realitou. vidím věci, které nejsou. a nevidím věci, které jsou. jen ta vůně lip je skutečná. a vítr ze severu.
No comments:
Post a Comment