vrrrr

jako by nestačilo to ranní dilema. zazvoní budík a: jít či nejít, minule jsem tam nebyla, tak bych dneska mohla na tu přednášku zajít. spím vždy co nejdýl to jde, takže nestihnu ani to kafe, čočky si nasazuju poslepu a vyrážím z domu vždycky pozdě, abych se mohla proběhnout na autobus, po ránu je zdravé si zaběhat, že.
a co se nestane, na prvním ledovém úseku (bydlím vysoko v horách) sebou seknu. no co, stane se. dobrá záminka, musím se vrátit domu a umýt kalhoty a dívat se celé dopoledne na futuramu.

a když jsem vstávala z podpostele, tak mě postel škrábla do zad, au, to je dneska den. asi se mi mstí, že jsem na ni zanevřela, nicméně po změně uspořádání se mi nechtělo stěhovat zpátky nahoru... zespodu dosáhnu na klávesnici mnohem lépe.

a teď skutečně jdu do školy. na cvika bych měla. ale venku je jaro a led třeba mezitím stihl roztát. jen nejít moc brzo, abych se zase hezky proběhla... ještě chvíli...