v té jedné občasné cigaretě je spousta klidu, spousta smíření... dívám se kolem sebe. na klid a mír okolo, na stromy a trávu, která se brzo zazelená. vnímám každou šišku, všechny střechy s lesem antén, každé okno, přijímám je bez ptaní. ten balkon, na kterém jsem tolikrát stála bosa, na podzim, v zime, v dešti a kouřila pro ten vnitřní klid, kterého se mi nedostávalo. kde jsem se dívala skrze mříže, které mi splývaly a tvorily mříže vlastní reality. klid. jaro. teplo. slunce. jo, ten balkon pamatuje hodně. hodně kouře, hodně sdílení, slz, úsměvů i zoufalství. skoro si připadám stará, když nad tím přemýšlím. znám to tu půl roku, a všechno zmíněné se vejde do toho. jsem moc unavená. možná těmi emocemi. a chuť laciného kafe to nespraví. vzpomínky jsou vzácný artikl, ne každý si je může dovolit. a co já? bez hořkosti, půjde to? protože smutek ze ztráty se nedá překonat jinak, než s úsměvem a protože se cítím rozhodnutě a jsem na to hrdá. i když se nedá říct, že to dobře dopadlo, protože to by znamenalo konec, žádný další vývoj. ale v tomhle okamžiku se usmívám. něco končí, něco začíná. i když ty vzpomínky trochu pálí, neodbytně, jako žáha, ale ne nepříjemně.
why worry now.
why worry now.
mimochodem, why worry je i na mé nové diskmanové mp3 kompilaci. track no. 42. tak vidíte.
2 comments:
hele, myslíš tou každou šiškou, kterou vnímáš, bobek? Já sem na procházce v Šárce (jinak sem v žádné jiné Šárce nebyla...:)vymyslela další dvojici do večerníčku: Bobek a Vdolek (oba mazlaví) podle vzoru Bolek a Lolek...no dobře, sem čuně.
jo, jseš prase. asi tě smáznu... jako h.... :)))
Post a Comment