tum tu dum

když začnu srovnávat loňské a letošní léto (s tím, že i když v říjnu začínám už pátý semestr, pořád mám tendenci počítat léto pouze od prvního července do třicátého prvního srpna), tohle z toho vychází už po šesti dnech mnohem lépe a slibněji. (to loňské jsem trestuhodně proflákala.)

v úterý jsem opravdu jela na motorce s alfem. abyste pochopili moje nadšení, museli byste ho znát (zwíře potvrdí, že jsem celý večer i středu pořád opakovala jela jsem s alfem na motorce, hehe:). cestou: pole slunečnic (nebo možná brambor), úžasný pocit pohybu, slunce, rychlost, nadšení takové, že jsem zapomněla poděkovat. zoidy wants more.

skupina los de abajo nás naladila na rychlé rytmy, po loňské zkušenosti s festivaly (masters + a - a trutnov) překvapivě dobrá nálada - a paleta vůní: posečená tráva, těžká vůně zdupané hlíny, pečené maso, pivo, cigaretový kouř, pot - úžasné. a úžasný manu chao, poskakujeme, vlníme se (chytají mě křeče, zato ten maník na pódiu má spoustu energie) a nad hlavou máme hvězdy.

druhý den se se zwířetem do brodu vracíme (má to výhodu tam nespat). chceme lístek do brodu, zpáteční, pro dva a na tramvajenku, vychrlím na hlaváku, načež se dozvíme, že vlak sice jede, ale z masaryčky. hm. rychlým krokem se přesunujeme a naštěstí ho stíháme - a potkáváme alfa ještě s jedním člověkem. (doma jsme si k obědu otevřeli vínko, takže jsem cestu na nádraží strávila přemítáním o tom, co budu pít v brodu, když bier nach wein se nedělá. to by ovšem kluci nesměli nést kelímky s pivem, po kterých jsem se - úvahy neúvahy - okamžitě vrhla.)

aneta hraje pěkně, hlavně vodu živou, ke které mám osobní vztah (nehledě na to, že moct si zazpívat s interpretem je vždycky potěšující). následující the frames jsou ovšem ještě tisíckrát lepší, frontman mluví česky a zpívám a je mi dobře. a lay me down si broukám ještě na nádraží.

prostě pohoda. prostě léto.