pořád ten samej vnitřnosti svírající strach. nahoru a dolů, vždycky je na konci ten samej pád na dno. okolí. dezorientace, strach o sebe a o budoucnost. prostě se neorientuju. prostě toho nikdy neudělám dost. s tímhle mi nepomůžou moje možná někdy terapie, s tímhle mi nepomůže nic, můžu znát svou cenu, můžu se mít ráda a stejně čas od času uvidím tu hnusnou, nahou pravdu, že do tohohle světa nezapadám a že jediný, co můžu dělat, je snažit se, aby mi neublížil moc.
No comments:
Post a Comment