vždycky něco rozepíšu, a pak už se k tomu nevracím. obecnej problém.
ledej je krutej (studenej).
únor je bezútěšnej (moc holejch stromů moc dlouho).
březen je netrpělivej.
duben
duben je pryč. a já nepíšu. čím je člověk starší, tím má víc pochybností, konstatuju včera. chybí mi nadhled.
a ztrácím myšlenku za myšlenkou. je jeden člověk, s kterým si poslední dobou nerozumím. potřebuju s ním trávit víc času, potřebuju ho pochopit. ji.
a hudba. jako vždycky. poslední tejden jsem se nezvedla od počítače, mechanicky jsem pouštěla, co mi přišlo pod ruku. na oplátku si myslím/doufám, že jsem si vedla dobře. v kontrastu s tím čtvrteční večer v brně. probdít se do jasný hlavy, krystalicky čistá hudba. každý známý slovo. všude milý vzpomínky. can't you see, it all makes perfect sense?
nevím, co dělám špatně. moje sebereflexe funguje, ale nemá reakce jinde. a já jsem ta špatná co vezme tvůj fancy sýr a nakrají ho k vínu a v noci si přivede kamarády a nalejvá jim metaxu co jsme ji za rok co ji máme nebyli schopný vypít a
a já si pořád přijdu mimo.
květen je měsíc lásky. a změn.
4 comments:
mám obálku plnou papírů, neodeslanejch dopisů a vzkazů, nakouslejch vět a k tomu blogger plnej draftů. máš na mysli tohle? a co to teda znamená?
jestli "tímhle" myslíš hromady nakousnutejch vět, tak jo.
tak nevím, co je lepší ... jestli mít hlavu plnou polovět anebo hlavu dočista plnou a nevědět, jak a co vyslovit. A to ani polovětou ...
nejhorší je mít hlavu práznou. jako já!
Post a Comment