miluju pondělí. priority jsou seznamem toho, na co se vysrat nejdřív. tak schválně... že by to odsrala škola? jako vždycky. jsem v jednom kole, pracuju celej víkend... "hm, my jsme vám dali blbý cd, tak jste to přeložila zbytečně, tak my vám pošleme to správný." "hm, tady máte po dvou týdnech ty opravy." dneska, všechno dneska, plus zasraná matika, na kterou se mi nechce, a kterou mám chuť vzdát už jen protože mi zabírá čas, nehledě na to že ji nechápu, zasraná noc, jednou si prothazin nevezmu a spím skvěle a noc na to se mi zdá o matematice a prázdným účtu (dneska), což je super, protože mám pocit, že se nezastavím a na školu seru, ale peníze nemám. kurva. proč si to dělám? proč je ta hranice pohody tak křehká? proč se tak rychle vzdávám toho, že jsem se tý škole věnovat chtěla? proč mám chuť zalízt pod peřinu a brečet? proč mám ze všeho nejmíň chuť jít do práce? domů přijdu v půl sedmý, po nevyspalý noci budu unavená, překládat budu jak zpomalenej film. skvělý, skvělý, skvělý. udělej něco pro své zdraví, vystřel si mozek z hlavy. že bych si, kurva, nalila panáka?
No comments:
Post a Comment