Wednesday, August 8

zexpy pět

nothing seems real i'm starting to feel lost in a haze of a dream
unavenější než včera večer? neexistuje. (upadám o půlnoci a spím.)
řešení. noc plyne. najednou sedíme a otevíráme témata dříve neotevřená. a jde to samo. až je mi z toho křehko, z té náhlé blízkosti. jojo, expa. buvol otevírá tokajské jen o chlup mladší než moje sestra a popíjíme. chvíli je to až absurdní.
na severu třískají blesky. rozsviť, směju se, když cosi hledám ve stanu, světlo sem! a blesky, hromy, okolo, na obzoru, jak to mám ráda, projít okolo rizika, hlavně nic neriskovat. kde je to já, který běhalo někde v bouřce? pro který byl život děsná výzva, který se nebálo? jojo.
more than anything i want to fly
realita mi může.
kam dopluje tahle noc. expa je živej tvor, musíte se přizpůsobit. nebo pohltí. mám na okraji všech smyslů nezřetelnou vůni z loňska. boba marleyho už mám plný zuby a de facto alkoholu taky.
more than anything...
no nic. spát. žít. o pohledy z úpice se hlaste v komentářích :)

1 comment:

Anonymous said...

Jo Expedice. Vzpominam si, velmi zajimave. Prijemne, pokud je tam clovek jako ucastnik a nemusi se o nic starat. Ale nevratil bych se, neni cesty zpet, jakmile clovek jednou vypadne. To misto je mi uz cizi. Stejna jako velka cast lidi tam. Uz je to dlouho a kupodivu ve vzpominkach zustava spis ta horkost, nez ty dobre pocity. Dulezita soucast meho zivota, ale uz je pryc, i kdyz se stale nejakym zpusobem vraci. Takhle komunita ma tu vadu, ze se clovek velmi rychle stane odpadlikem.