otazníky
myšlenky jako hladké ještěrky mi klouzají hlavou, nemůžu je zachytit (citát z knihy čarodějnice a déšť). tak nějak to je. příjezd z expy, samozřejmě ospalý a tichý. trocha bezmoci rodinné, v pondělí večer stěhování, samozřejmě pršelo, cestou do vršovic přes otakarovu. nevím, jestli to jsou kruhy, ale radši se ani nepokouším nic analyzovat nebo o něčem přemýšlet.
hučí mi v hlavě. nějak jsem si přivodila rýmu a nejenže mám rýmu, taky jsem pěkně mimo. což nevím jestli je pro první noci ve vršovicích dobře. přijdu si rozplizlá a unavená, pořád, možná deficit z úpice. možná málo kafe.
možná neurčitost. rozhodli jsme se správně? zvládneme to? pořád zapomínám, že jsme nemohli jinak, pořád se mi těžko odpoutává od všeličehos.
expa byla až zvrhle průměrná. průměrně horka, průměrně deště, průměrně alkoholu. jednu z nocí, o kterých jsem psala, přede mnou vyvstala minulost a - ani mě nevyděsilo, jak je vzdálená. zřetelně jsem cítila bolest, jako za příběhem, kterej jsem si vysnila a kterej se nikdy nestal. vyděsilo mě, jak málo mi zbylo, jak málo toho cítím, jak hluboko pohřbené vzpomínky, když vyplujou na povrch, považuju téměř za nereálné. vážně? vážně jsme spolu někdy žili, milovali se, chystali si ráno kafe, hádali se? pochybuju o tom, stejně jako pochybuju o všem, co je mimo kruh mojí reality, stejně jako pochybuju o sobě uvnitř kruhu.
asi je to těma změnama, nebo možná jen tou rýmou. co nejrychleji se uchopit, uvědomit a žít. snažím se být co nejpozitivnější a jsem ráda že žijeme. že si rozumíme. že umíme oba improvizovat, že můžeme pít ráno kafe, že máme pekárnu před domem. a nesmím zapomenout slunce a blížící se podzim (letos se bojím zatím nejmíň, i když pořád trochu jo.)
link - to bylo v neděli.
No comments:
Post a Comment