a bilancuju. moje pocity? křehké a bláznivé.
úleva, která mě trochu mrzí. žiju ze slunce a z vody. z temně hnědý vltavy a barevnejch listů. je to sakra těžký. beru si sílu ze všeho, z čeho to jde. jsem u našich pět minut a už jsme se stihli pohádat, z čehož mám zcela jasnou a neochvějnou jistotu, že na tohle dlouhodobě mít nebudu. ve škole jsem třetí týden a připadám si naprosto mimo. ne bez vůle, jako kdysi, to se dalo zvládnout, ale bez šance. že to nezvládnu ani kdybych chtěla. ale zároveň strašně moc chci. a zároveň vím, že můžu. snad.
a žiju. nejím a nevnímám a každou chvíli mi tečou slzy, ale tohle je moje forma radosti.
jako bych překročila vlastní stín. vím, že jsem se rozhodla správně. doufám. doufám, protože chci. dýchám a utírám slzy a netuším kolik to může stát, ale 2:14 hovoru za hranice je tak krásnejch.
4 comments:
Ani nevíš, jak ti rozumím. Řeším totéž, ale ještě jsem nesebrala sílu. Vím už, že udělám správně, ať to dopadne jakkoliv. Protože chci, aby to dopadlo dobře. Přesto: poraď, jak se to dělá - kde vzít odvahu k tomu říct to?
když nemáš jinou možnost.
a když ztratíš strach z rozhodnutí.
To druhé je asi přesná definice. Dík.
Post a Comment