chtěla jsem psát.... ale došlo k restartu (ne úplně vlastní vinou (to se říká vždycky)).
a já, ráno, v osm (neuvěřitelné, že) píšu zápočtovou písemku z fyziky, hm, hm, a za padesát minut se jdu učit.
chtěla jsem jen říct, že život je někdy krásný a že jsem dnes viděla na maliňáku cikáně házet kousky rohlíku holubům. že jsem litovala, nemaje s sebou foťák, že nebudu mít obrázek, co bych sem postovala, a že jsem už tehdy cítila, jak nedostatečně vyjádřím onu radost z té chvíle. radost z holubů mávajících křídly, z jejich pohybu, ze slunce, které mě oslňovalo, z okamžiku.
že jsem chvíli na to rozsypala žampiony po šalině a nezbylo mi než se smát. pomáhal mi je sbírat pán se špinavýma rukama, popřál mi dobrou chuť, když vystupoval, a já se smála. to to slunce.
ale co z toho? co z chvilkové radosti? já se musím jít učit (investice do budoucna, zodpovědnost. žádné okamžiky, pro které stojí za to žít).
a tak vůbec. takhle to nefunguje.
a já, ráno, v osm (neuvěřitelné, že) píšu zápočtovou písemku z fyziky, hm, hm, a za padesát minut se jdu učit.
chtěla jsem jen říct, že život je někdy krásný a že jsem dnes viděla na maliňáku cikáně házet kousky rohlíku holubům. že jsem litovala, nemaje s sebou foťák, že nebudu mít obrázek, co bych sem postovala, a že jsem už tehdy cítila, jak nedostatečně vyjádřím onu radost z té chvíle. radost z holubů mávajících křídly, z jejich pohybu, ze slunce, které mě oslňovalo, z okamžiku.
že jsem chvíli na to rozsypala žampiony po šalině a nezbylo mi než se smát. pomáhal mi je sbírat pán se špinavýma rukama, popřál mi dobrou chuť, když vystupoval, a já se smála. to to slunce.
ale co z toho? co z chvilkové radosti? já se musím jít učit (investice do budoucna, zodpovědnost. žádné okamžiky, pro které stojí za to žít).
a tak vůbec. takhle to nefunguje.
No comments:
Post a Comment