první sníh

šeptám a natahuju ruce a beru do dlaní
bolí
jako síla vůle
jako zapomenutí
tisknu ruce, chci tu bolest cítit za každou cenu, potřebuju ji, je v ní skrytá úleva
lehnout si do toho sněhu. ještě ho tu troška zbyla, ustrnout, zmrznout - ne v okamžiku, ale navěky
krystalky na řasách, krystalky v očích
hebký jako uragán
s věrností černých vran se vrací a padá
do prázdnoty.

záleží na tom? stejně jako na ničem, ne, nezáleží, podivný prvosněhový smutku, ta bolest, ta strašlivá bolest, co všechno je tak dávno, asi mě to zničí nebo alespoň poškrábe. protože, protože, protože. protože chci. své šrámy drásám záměrně a své bolavé vzpomínky si hýčkám. hýčkám je, abych si mohla dovolit tu slast z otupení. ghosts, ghosts, ghosts. já chci klid.