i'm against me. jen tak namátkou bloumám po zemi tam a zpět. dnes je to jižní amerika. zoom in, zoom out. jména, která jsem znávala zpaměti, třesu se zimou, jak je asi tam? ale dnes bez srdce. z nějakého důvodu mám chuť nesnesitelně prudit, tak se raději schovávám, aby to neschytal nikdo jiný kromě mě.
včera + dnes párty (to slovo se někdy hodí zcela trefně) na kolejích 17. listopadu s expedičníky. na každého, kdo přijde, se napijeme, naštěstí jsi poslední sdělují mi rozjařeně, zatímco se ohrazuji, že tu deci tequilly fakt ne, já dneska nechci pít. (den předtím al capone's - člověk tam skončí vždycky, když tam skončit chce - ou jé.) bramboráky, plum vodka s grepem (don't ask me), třebaže jsem unavená, bavím se výborně a jako nejstřízlivější (nerovná se střízlivá) manipuluji.
hele, podívejte se na ně, jak se k sobě mají, trochu je popostrčíme, tohle myslíme my všechny ženy dobře (v koutku a v objetí rozmýšlíme jak na to) - ona teď nikoho nemá? on taky ne, co všechno člověk ve stavech jiných a destilovaných nesemele a nevymyslí - navíc proč nepomoci kamarádům ke štěstí - třeba to vyjde, chápu se iniciativy - i když zpětně nechápu, jak se mi to povedlo zplichtit tak, aby to působilo přirozeně. chci tancovat, přidávám do svého hlasu ještě aspoň dva panáky a manipulovaná se toho nadšeně chytá - je tu moc světla, jani, nemáš svíčky? a pusťte hudbu, pokračuji nekompromisně a faktor zábavy stoupá na pět. cajdáky z uplynulých let, jdeme tancovat, neseďte tam, vy dřeva, manipulovaného donutím vstát, třikrát se zatočíme a vy taky, no tak, nekažte to, posílám ho dál za sebe přesně tam, kde ho chceme mít.
zábava se nicméně zvrhává, všichni se objímáme kolem ramen, poskakujeme, marně se pokoušejíc trefit rytmus, nicméně prosadit flašku se mi nepodaří. naštěstí. místo toho se v malém prostoru pereme - kdo ještě vnímá - vrcholem je odnést někoho do sprchy - vítězím, plum vodka má nepochybně pozitivní vliv na moji sílu - ale ty modřiny na mých rukou dnes - no au.
končíme bůhvíkdy, i já svůj boj prohrávám a stejně jako všichni mám pár skvrn v paměti. jednu chvíli je úplně jasno a svítí měsíc a druhou je ráno a - jé hele, ono nasněžilo. jedny ranní monopoly a i když už je jasné, kdo vyhraje, držíme se zuby nehty a už jsme po obědě, nalejte mi někdo nějakej chlast, ten člověk je strašnej, všechny nás zruinuje...
and the story goes on, i když já nemám nervy zůstávat, raději bloudím po kefíru a konečně nacházím rukavice, které uspokojují moji představu o barevnosti. dneska už tančete beze mne. ou.
No comments:
Post a Comment