čím tenčí plátek salámu si ukrojíte, tím větší z něj máte radost. (filozoficky: tím blíž jste esenciální chuti jednotlivých molekul. sobecky: víc kousků.)
radost, jako když čas od času použijete středník.
pojmenovaná a pojmenovávací. k čemu jinýmu jsou slova, než otesat hrubou podobu na jemný křivky toho, co jsme? (toho, co chceme být?)
některý večery si přijdu strašně krásná. některý večery strhnou moje myšlenky do jedný řeky. jak se definovat? jak se vymezit? na stěnu lepím pohledy, ale už ne plakáty, protože to by znamenalo přiznat, že tu zůstanu dýl, než chci.
jenom idiot si pustí na hlavu horkou vodu. jenom idiot si pustí disk na nohu; jestli jsou data v pořádku, nehodlám zkoumat právě teď.
a občas/často se definuju hudbou - jako teď, kdy si musím pustit zeď pevně vystavěnou z toho, kolik slov znám, kdy poslouchám hudbu, kterou znám. tou, která má paměť. jako flunk a slunce padající za chorvatský kopec. jako když si dneska vyberu all that you can't leave behind a poskakuju deštěm. jako když houkám na celou metrostanici.
a náhodou. náhodou jsou tady soukromý bouřky.
No comments:
Post a Comment