pod křížem bývá tma. není možné zachytit večer v nejmilovanější hospodě. témata se točí, my se akorát smějeme. většina vtipů dávno zmizela, ale dobrý pocit zůstává. v telefonu mi zbyly akorát dvě věty, úvodní a dva tisíce let za opicema. že i tohle je narážka na katolíky je asi zřejmé, ale kontext se vytratil.
sedíme pak na lavičce, je noc a zima. jeden z těch okamžiků, kdy vnímám všechno do strašlivých detailů, kdy cítím sama sebe v přítomnosti nezvykle silně. asi se to nedá popsat.
potřebuju víc přemýšlet a pitvat myšlenky, ale houští v hlavě zůstává.
a správnost rozhodnutí. neony v hlavě. pořád.
No comments:
Post a Comment