sny

nech si zdát něco pěkného, o mlze, dešti, létě, povídal kamarád dnes ve tři ráno. nechám si zdát o tom, že jsem dokončila vejšku, odvětila jsem suše, neboť jak známo, nesplnitelné za člověkem přichází ve snu.
a teď nevím. pamatuju si dva sny. v jednom - pro mě velmi typickém - jsem jedla maso - s typickým silným provinilým pocitem. ééé, fuj. v tom druhém jsem chodila po naší zahradě a sbírala ořechy a jablka do svetru, bylo jich strašně moc, já měla strašnou radost a svítilo slunce a to nejkrásnější z podzimu, teplo a vůně a barevný svět v hrsti ;).
a kdyby mi nejel za čtvrt hodiny autobus, který nemám šanci stihnout, tak snad vyjdu ven a začnu hledat jablka a ořechy...

PS... jo, a just jo! mám skripta, ne? na přednášku nemusím přijít včas/vůbec/éé, no comment. a chci zlomit tu nesplnitelnost. slunce, vylez! jdu na zahradu!