minulou sobotu proběhla konečně kolaudace. někteří se na mě dívali divně, že nevěděli, že kupujeme byt, ale modří vědí (a důvod se vždycky najde). hrálo se uno, taky se pilo a škrábaly brambory.
ještě den předtím bylo voko. bylo to snesitleně dlouhé a došlo i na panáky, takže +++. a jinak... jinak jsme byli ve čtvrtek na večeři u d., což se ukázalo jako ztělesnění absurdního dramatu (ve smyslu hry, drama to tak moc nebylo). u mňam muškátového likéru jsme se dívali na stanici, pro kterou pracuju (absurdita incl. i tady).
a brno. v pátek tam. nervozita, jakou už jsem dlouho nezažila. uklidňuju se cigaretou na svoboďáku, připadám si, jako by bylo léto, chuť svobody. potkáme se s nau, zajdeme na jedno dvě tři dvoudeci a povídáme. je mi tak nějak strašně dobře.
když pak bloudím po veveří a hledám tu blbou hospodu, jejíž lokaci mi někdo navíc popsal úplně blbě, tak trochu vystřízlivím, ale dva bílé rumy to zase napraví. vůbec, chodím nočním brnem, je teplo, a já málem (ok, tak ne málem) slzím, jakou mám radost ze života.
potom povídáme na bystrci, druhý den se taky zajímavě motá, monte boo a barevný koužky navlečený na větvích, havrani, oběd, krakonoš, tequila, persepolis (líbilo).
i na špilase je krásně. jen to houští kterým se člověk občas motá... a čí je to vlastně chyba. no nic.
skok skok vídám lidi, nestíhám, škola děsí.
pamatuju si ty podzimní rána, kdy všechno zářilo oranžovou a červenou, taky byla zima, ale jiná. doma si dělám kafe do megahrnku za 19,- a snažím se začít pracovat. mám hodně myšlenek, ale na žádnou si nemůžu vzpomenout. přemýšlím, proč si nenajdu na psaní tolik času jako dřív. a taky že je skoro jaro a že tenhle semestr nemusím přežít (a falešný naději, že bych mohla, se snažím nepropadat.)
ale když to vyjde, tak bude třeba aspoň to irsko. nebo něco jinýho. nebo aspoň jaro a večery venku.
