a trhám písničky na kusy

a zpívám. splašený čas. zase neděle. zase pondělí. pokvetou akáty, šeříky, lípy. jarní trilogie.

měsíc je úplně kulatý. stojím na samém kraji fontány a děsím se závratí.

and the crickets are breaking his heart with their song as the day caves in and the night is all wrong

zpívám.

bewildered by your beauty there, i’d kneel to dry your feet

zpívám.

podvědomé tóny. roky zpátky.

ty budeš s :m: celý život? zeptá se šéf na pivu jakoby nic. prečo sa pýtáš. no však.

přirozená tma je lepší než nepřirozené světlo.

rozpačitě se rozhlížím po světě. a stejně křehce se cítím. vypadáš tak nějak úžasně, řekne moje keramička a já odpovím, že štěstím. démoni, nevracejte se. nebo jen malinko. ve tmě. když jsem sama. na chviličku.

(a mohla bych dodat, že na expě byla pouť. a že když jsme přijeli na mikro, něco skončilo a něco začalo. a že kdyby tuhle písničku nenapsal někdo jiný, udělala bych to já.)

where flowers turning crane their fragile necks
so they can in turn reach up and kiss the sky

they are driven by a strange desire
unseen by the human eye
someone is calling

i remember when you held my hand
in the park we would play when the circus came to town
the carnival is over
we sat and watched
as the moon rose again
for the very first time