pseudokafe z automatu se line chodbou. z toho pachu je mi blbě a nostalgicky. letní semestry jsou vždycky trochu divný a co si tak vybavuju, oba minulý byly studený. ranní cvika z fyziky v prváku, loni studenej duben. odcizenost nevytopenejch chodeb a věčně bledý mraky.
a samozřejmě psychodlaždičky.
spousta lidí přestává psát a spousta lidí nemá odvahu přestat. taky poslední dobou rezignuju na hodně věcí. kvůli práci nestíhám školu. vrtá mi hlavou jestli se nakonec probiju k bakalářce nebo ne. vrtá mi hlavou co budu chtít dělat dál. některý věci mě začínaj i bavit.
poslední kniha kterou jsem četla s nadšením byla zem pod jejíma nohama. od tý doby odmítám duševní potravu. určitým úhlem pohledu by se to dalo brát tak že zatím jsem nenašla nic co by ji překonalo. (foer: příšerně nahlas a k nevíře blízko. dalšího rushdieho jsem musela vrátit dřív než jsem se stihla začíst a momentálně přežívám na reflexech)
v úterý do aera na volver se spolužačkou z gymplu. v hospodě s plakátama pink floyd pijeme malý piva a já si připadám trapně monogamní. no budiž. a včera v akropoli, eggnoise a křest novýho alba. jako vždy úžasný. a s :m:. dřívější terapeutické účinky už nejsou zapotřebí a tak si jen tak užívám hudbu tanec pivo. zaskočíme k sudu na dvě dvojky bílého each a hermelín s brusinkovou pastou a potom nás noc nese domů, před domem než zmizíme v chladný chodbě se naposled zhluboka nadechuju těch jarních nočních vůní a mít kočku tak nás přivítá.
a dneska mi zmizel do ošklivýho polska. až na výjimky ošklivýho. (už strašně dávno mi běžel hlavou sen o tom že tam jedem spolu. pro tu volnost.) zmizel a mně je strašně živočišně smutno, snadno se zvyká.
a tak s bsk hrajem online kulečník a zítra se trošku opijeme a hlavně si budem celou noc povídat.
nový album eggnoise je takový divný a neživý ve srovnání s koncertem.
No comments:
Post a Comment