ujel mi autobus stojím na zastávce na té v opačném směru než poslední dobou denodenně ranoranně
holé větve vězní svým mřížovým mlhavé slunce zima maně promítám studený srpen sama na špilasu a slunce jako teď zmlžené mraky a nehřálo a v konečcích prstů nadcházející podzim
sleduju havraní křivky a naproti v zahradě černé pohybující se stíny udělám jim pohyb vstříc vzlétnou všichni naráz černé hejno do mých očí a za moji hlavu
a dál
v konečcích prstů nadcházející jaro
No comments:
Post a Comment