uapapapapa

včera jsem spala a pila a večeřela u bsk. večer se slibně rozvíjel a tak jsem si rozepsala draft o svých momentálních úchylkách na kousek papíru, ale pak jsem ho tam zapomněla, tak se bsk asi teď směje. (i když spíš ne, protože čte vášeň od wintersonové, což je jedna z mých nejmilovanějšich knížek, a ta k smíchu moc není.) celé to inicovala jedna slečna v tramvaji, na kterou jsem se dívala tak dlouho, až jsem se musela přiznat ke slabosti pro podobné plavé - takřka polské :) - typy.

a možná právě tohle byla příčina pozdějšího sledování l wordu, který má něco do sebe. stejně to nechápu, když jsem na jedné akci dnes zmínila, že se mi loni na svatbě hostitelů líbila ženichova sestra, koukali na mě jako na blázna - zatímco já podobné hlášky považuju za jen lehce osobitý něžný humor, protože i když se za pěknou ženskou klidně ohlédnu, nepovažuju se ani za bisexuální - no nic. (taky jsem se dozvěděla, že vdát se je opravdu skvělý životní cíl a tak nějak obecně jsem měla celý večer dost divný pocit, že jestli manželství opravdu cíleně dělá z lidí usedlé tvory - bridget by řekla něco o nafoukaných ženáčích - tak můj cíl to nebude nikdy. ostatně jako by někdy byl.)

a ráno bylo teplo - tyhle dny jsou tak zvláštní a večer bývá obloha barevná a oranžová - a za oknem na dvorku bylo spousta kočiček. a zítra, zítra mě čekajíj eggnoise ve staré pekárně - a když nic jiného, tak listopadově pošmourná cesta vlakem má taky něco do sebe.