(ne) jistoty

ještě nás čeká celá zima

ve dvě v noci místo potřebného spánku začneme bloudit. jak to vlastně bylo? expa má jednu zvláštní vlastnost. když se pije, pije se pořádně. snad aby ten ultrakrátký spánek byl hlubší. na tequila party jsme se opili. drbe se o nás? ptáme se a z očí nám koukají citróny. za svítání stojíme u zábradlí penthauzu. musíme udržet hranice, říká on. já jsem opilá, tequilou a expou.

při pohledu zpět jsou věci jasné. nebo to mohlo dopadnout jinak? na tom nesejde.

sedíme na schodech a z očí mi kouká sůl. máme svoje životy je jejich příčina - co jsem si tehdy myslela? co jsem tehdy chtěla? bloudíme úpicí, v nohách pivo a rum. vyznění je prosté: pak nic nebude, a já zakopávám o zbytečnost vyslovování, protože je přeci expa a tohle je jasné, ale slyšet to mě rozkrájí na kousíčky.

jako ty citróny.

poslední noc. pouť. když všichni zmizí, chytíme se za ruku a kolemjdoucí iva na nás spiklenecky mrkne. vracíme se na pozemek, dr.b nás pouští dovnitř se slovy ukažte občanky. já jsem občanka, zahihňám se, protože úleva, která mi po divném začátku večera stoupla do hlavy, je euforická. jo, to je moje občanka. a pak portské a víno a mlha a stále rychlejší spirály a koma.

a ráno jsem programově necitlivá vůči všemu. otupená. na dlouho. tak moc v sobě potlačím myšlenku, že by loučení mohlo bolet, až necítím vůbec nic a zbydou mi jen slova a písmenka, která srovnám do dvaceti stránek ve wordu. desítkou. střípky, které rozdírají kůži i vnitřnosti a stejně nemůžu přestat psát.

a teď - deník práchniví. víkend byl pracovní, ale nestěžuju si. ještě musíme přežít celou zimu, ale je toho tolik, co nás čeká. 19.2. odletíme na devět dní na samý jih evropy - na gibraltar. hurá! už teď se těším. a v dubnu v sazka areně zahraje waters.

a hlavně už příští neděli bude všechno v pořádku. hihi. dej si víno, to bude v pořádku, postel je široká, pustím tě na kousek...