through

sama vím nejlíp, jak bolest očišťuje. a taky vím, že líp už mi nebude - ať bych se stěhovala kdykoliv, víc jedno mi to nebude. chtěla jsem vypadnout hned, bez ohlížení, ale ten poslední měsíc jsem nakonec možná potřebovala k srovnání a smíření se.

příjemné to není. a nejde jen o nás, co bylo, ale i o celou další tunu věcí, které na mě vypadávají. trocha trávy, lístek na gilmoura, popsané papíry.

je mi strašně divně. dokonce jsem přemýšlela, že bych přestala psát, protože nejsem schopná soustředit se na nic a jen se vracím k věcem, které byly. (budoucnost existuje, ale s minulostí se vyrovnává snáz.)

takové útržky z minulosti, které dávají smysl až teď.

před dvěma lety jsme spolu leželi na horní privátové posteli a dívali se na hellboye - málem bych na to zapomněla.

na expě mě objal a později toho dne jsem ztratila stříbrný přívešek kočičky, který jsem nesundala od loňského léta. symboly?

a teď? přerušuju okamžiky. utíkám od bsk a jeho naprosto výborné mexické tequily (bsk: kolik to má vlastně procent? cože, sto? aha, to je stoprocentně z agáve; po futuramě poskakuju po zastávce a vykřikuju freedom train, coming through - kvalitní alkohol má něco do sebe, ostatně stejně jako kvalitní společnost) s vědomím že někde v síti na mě někdo čeká a je to důležitější než všechno na světě.

enjoy this :)