multikult

vrátila jsem polovičního bratra do knihovny. [rituály vracení a půjčování knih, pevně zakořeněné snad ještě ze základky, podpořené dvěma lety brigádničení na mariánském náměstí.] vracela jsem ho hrozně nerada, nikdy jsem nečetla knížku, která by tak zvláštně voněla.

a že vůně nesou vzpomínky, věděli už indiáni (viz e.t.seton: dva divoši). existuje vůně, která mi přesně připomene léto v anglii před sedmi lety. existuje vůně, kterou v zimě chytám do rukavic. [a matou: jak by jinak bylo možné dnes ráno cítit ve vzduchu jaro? přísahám, bylo tam.]

a dočetla jsem sběratele autogramů od zadie smith. moc dobré, lio, díky za doporučení. taky jsem v neděli viděla kim-ki-dukovu samaritánku (což jsem bsk po láhvi vína prezentovala slovy viděla jsem nového kim-eee-ir-sena:). dojmy: hudba, podzim. násilí. mnohé nepochopeno, pocity zmateně oscilující mezi něhou, náboženskou symbolikou a vlastní komplexností.

[kdysi s koncem střední školy jsme se rozhádaly s j., kamarádkou/živlem/manipulátorkou. resp. ona se mnou. a jako důsledek mi zbyly akorát sny, ve kterých, živě, zas a znovu, se spolu bavíme, onen vztah na život a na smrt, který tak náhle skončil, se mi vracel, kdykoliv (jak jsem si zpětně uvědomila) jsem byla ve stresu a měla důvod cítit se zbytečná a neschopná. už nevzpomínám a nebudu se tím zatěžovat ani tady, bolelo to tehdy dlouho. prolomeno; dnes v noci jsem ze snu o ní konečně neměla pocit svojí zanedbatelnosti.]

a nechápu jaký smysl má 29 stejných plakátů vedle sebe. nechápu toho hodně v tomhle světě. a je slovo zatím největší lží naší společnosti?