after all

that we've been through

brno. moje the-other-city a vlastně the-one, podle vzoru vyvolený. ležím na zemi na privátě, v pokoji, kde jsem loni po apo viděla lost in translation, když jsem nenašla dost důvodů odjet (jako tolikrát). jak se to všechno proplétá. kruhy.

jizvy. rány tisíckrát sešité. oranžovou nití. a kolikrát samy praskly, kolikrát jsem nožem rýpala švy a solila bolesti slzami.

srostly. jako nakonec všechno.

zbyly jen ty jizvy, co svědí. čas od času. tady v brně. procházím se po špilase. stromy jsou ještě zelené, vzduch skoro letní, slunce pálí.

je bezčasí. divná doba. mezi létem a podzimem. mezi expou a mikrem. mezičasí. touláme se s buvolem nocí po monte boo a mně se to všechno vybavuje. první apo, jdeme s ladou na hvězdárnu, je tma. napětí. buší mi srdce jako splašené. co si pamatuju, mimo fotky? radost. víno. bloudění mlhou. buvolovy poznámky ohledně mého výběru vína. paulieho hru na kytaru. michalovy ksichty. tanec. icq na plátně. střepy. ranní útěk do prahy za klokanem.

a loni. loni touhle dobou. září je divný měsíc. taky bezčasí. příliš ohledů na minulost (a na přítomnost). vyčkávání. odejít a neohlížet se. (začíst se do vlastního blogu je tristní. a to co si já sama přečtu mezi vlastními řádky je ještě tristnější.)

sedím na moraváku s dvojitým pressem. strašně moc fouká a je horko, vodu z fontány strhává vítr... absolutní odosobněnost. klidný neklid. únava. žádná řešení, žádné katarze, žádné stíhy. po litru burčáku, když se vydáváme na tu kraví horu, nejsem ani opilá, ani střízlivá. nepřemýšlím nad ničím. codel má príma kočku, ještě kotě, které útočí na pásek mého svetru, když sedím na dlaždicích před hvězdárnou a připomínám si ta apa, tady byla mlha, tady jsem fotila ladu s cigaretou, tady se muselo stát věcí, které si nepamatuju.

a tak ještě dire straits (jsem bez svého rozbitého mp3 přehrávače hrozně nesvá) na dobrou noc. a zítra zpátky do prahy na noc vína a expedičních drbů s janou. my totiž víme všechno a nebojíme se to použít.