will we or will we not meet a homeless in the squat improvizuju když vyprovázíme bsk a odemykám místnost s popelnicemi. to byl čtvrtek. a pár dnů předtím jsme šli obráceně - bsk vyprovázel mě - a ještě předtím jsme se procházeli grébovkou - a měli jsme najednou strašně moc radosti z toho, jak bydlíme blízko sebe.
a včera. sedíme na zahrádce baretty. výjimečně s akrab, přestože se poslední dobou moc nevídáme. přijde i pan v. a ve čtyřech se vydáváme na anděl vyzvat bowlingové bohy na souboj.
měsíc je obrovský, kulatý, jasný a kloní se nad naše náměstí. takhle velký přece být nemůže, říká zwíře a my astronomové se usmíváme.
na tom plese jsem měla korzet a sukni až na zem. černou, sametovou. s rozparkem do půli stehna. takový můj styl pro chvíle, kdy je mi dobře a nevadí mi být výstřední. na tom plese jsem byla s panem v. (ten patří k barborce, alias akrab). a prý jsem byla příliš extravagantní; vážně? a proč zrovna tyhle dva dny tolik narážím na minulost? je to nechtěné, ale ty pocity se mi vrací - jako na bowlingu, kam jsme v mém maturitním ročníku chodili každé pondělí - do zrcadla se tam dívá trochu stejná a trochu jiná tvář .
tehdy -
a den, kdy začnou odkvétat šeříky, je ten z nejsmutnějších.
No comments:
Post a Comment