nic mě nenapadá

po měsíci jsem se vydala na astrofyziku. nikdo nepřišel, tak sedím v labu. a je mi střídavě horko a zima a jsem strašně unavená.

dvě tři noci mám hodně živé sny a všechny jsou divné. jeden ve vrbně - hořel náš dům. tedy spíše žhnul, plameny tam nebyly. lezla jsem po něm, otvírala okna a budila rodiče, aby šli ven. byla tma.

a dneska jsem se do knihovní skříňky snažila nacpat batoh, abych stihla školu. proč se mi - dva roky po maturitě - čas od času zdá o střední? živě, s pocitem že jsem něco vynechala a musím to dodělávat. z tohohle snu mě naštěstí vytrhl alf telefonem, že potřebují pomoct v práci.

a oběd s bárouzanglie, vždycky máme tak málo času na to, zvyknout si na sebe a rozpovídat se; přitom spolu můžeme řešit téměř cokoliv, jen to chce vždycky znovu a znovu hledat cestu, vídáme se málo. hlad mám, žízeň taky. ale cítím se jako přejetá parním válcem a protože to už musí být, abych nejedla, raději si doma změřím teplotu. školní lab je plný lidí se sluchátky; i já poslouchám on an island. a počítač č.42 už zase funguje.

a před školou třeba rozkvetou sakury. a já prodám víc limonády :)